Hlavní nabídka:
Autorem článku je provozovatel internetových stránek, které jste navštívili. Článek popisuje jeho osobní vzpomínku, která ovlivnila jeho budoucnost spojenou se zájmem o digitalizaci filmových archivů.
Celý článek byl otištěn v regionálním deníku.
Tolik jen na úvod tohoto textu.
Povím Vám příběh který má svůj začátek v roce 1974 v obci Tupesy.
V roce 1974 se konala v obci Tupesy velká slavnost.
Uplynulo 100 let od doby kdy byla v Tupesích založena místní škola.
Na začátku slavnosti se konala schůze v budově místního kina. Hosté sedí posluchají řečníky a mezy hosty se proplétá neznámý kameraman, který vše natáčí na svou dobu moderní 16mm filmovou kameru.
V jeden okamžik zabere do zorného pole muže jen na několik málo vteřin, pak v natáčení pokračuje, točí ve škole, točí před budovou školy nakonec točí i císařské hody s právem které se ten den konají.
Přesuňme se nyní o několik desítek let dopředu, do roku 1991.
Tehdejší ředitel školy František Mikula pozve žáky do místního kina a promítá film 16mm film z roku 1974 o oslavách 100let školy v Tupesích.
Žáci jsou zprvu dost nepozorní a filmu nevěnují příliš pozornost,ale jinak jsou rádi že nemají vyučování. A pak se to stane.
Jeden z žáků osmé třídy poznává na několikavteřinovém záběru ze schůze sedícího muže.
Je to jeho děda, kterého si matně pamatuje ze svích dětských vzpomínek.
Doma se pak o záznamu zmíní, v rodině se o tom nějakou chvíli mluví každý vysloví přání že by rád film viděl, ale nic se nestane nikdo jiný už film znovu nevidí.
Léta plynou, píše se rok 2011, z bývalého žáka je dospělý muž má 35 let, je ženatý a má dvě děti.
A někde uvnitř v hlavě má ukrytou vzpomínku na kdysi dávno shlédnutý film. Sám si začíná zachraňovat vzácné rodinné záznamy na VHS kazetách, ale chce víc.
A tak se začíná ptát po filmu.Jde za školníkem Tupeské školy a ten ho odkáže právě na Františka Mikulu bývalého ředitele školy. Neváhá, zvoní u domu pana Mikuly.
I když je právě ve složité rodinné situaci, potvrzuje, že vzácný film je ještě na obecním úřadě v Tupesích, a s ním i několik málo dalších filmových vzácností, a jako správný Tupeský patriot je hned nakloněn nápadu film zdigitalizovat, zachránit a nabídnout ho široké veřejnosti. Když bývalý žák dostane dva 16mm a jeden 8mm film do rukou, pouští se do práce a začne s filmem pracovat. Po několika dnech práce, je film konečně v digitální podobě v počítači, navrhne panu Mikulovi jako účastníku tehdejších událostí aby film doplnil komntářem.
Do filmu je tak dodán i zvuk.
Bývalý žák je u cíle, svolá rodinu otevře se láhev vína, připraví se pohoštění a pouští se premiéra unikátního filmu z roku 1974.
Zdá se Vám tento příběh něuvěřitelný? Tak věřte, že je zcela pravdivý.
Zeptejte se ve svém okolí pamětníků, ať jste mladý nebo starý, a vždy se dozvíte, že někdo ať už ve Vašem městě nebo vesnici má uložené doma v krabici staré filmové cívky,8mm filmu nebo 16 mm filmu, které ukrývají opravdové historické poklady.
Musíme si uvědomit, že se většinou jedná o záznamy staré několik desítek let. Opravdový boom začal už někdy v 60-tých letech minulého století v této době se natáčí na 16mm nebo 8mm film.
Tyto záznamy většinou spoustu let nikdo neviděl, někdy je najdou až potomci kameramanů, kteří vůbec netuší jaký je obsah těchto nahrávek.
Když si pak zdigitalizované nahrávky pustí, jsou v úžasu, vidí své rodiče, prarodiče, domy, které už nestojí, ulice které dnes vypadají zcela jinak. Vidí sami sebe jako mimina, vidí dnes už jen stěží uvěřitelné kočárky, šatníky svých předků,hračky, vidí dovolené, na které se vydávali se svímy rodiči, kulturní a veřejné události.
Lidé se při sledování těchto filmů vrací do historie, cestují v čase.
Proč jsou amatérské archivní záznamy na filmových cívkách tak unikátní?
Jednoduše. Protože jich není mnoho, protože jsou velmi originální a na akcích, které se natáčely, mnoho kameramanů nebylo.Dnes natáčí každou veřejnou událost desítky amatérů.
Není problém požádat známého a poprosit ho o kopii, která se dá vytvořit do 10 minut. V dobách filmových kotoučů vlastnil kameraman jednu kopii, kterou si doslova hýčkal a když se doma promítalo býval to vždy malý svátek.Také péče o filmový materiál byla zcela jiná než dnes v době digitálních technologií.Dnes si uložíme své záznamy na DVD do krabiček a uděláme si zálohu na externí paměťové zařízení.
Dříve se používaly lepičky filmů, prohlížečky filmů, s každým přehráváním se na filmu objevily nové a nové škrábance, které se staly jakousi typickou součástí těchto filmových materiálů. Bylo nutné promítačky zásobovat novými žárovkami, pro svou relativně krátkou životnost, řemínky pro pohon filmových cívek. Dnes leží ponecháno svému osudu spoustu filmového materiálu. Přicházím s příležitostí a možností, nechat si u nás přepsat své VHS archivy neboli vidokatety, ale také unikátní 8mm filmy a 16mm filmy.
Přináším alespoň několik málo unikátních záznamů, které se podařilo doposud zachránit a to v galerii s ukázkami.Pochází převážně ze soukromých archivů a na záznamech je zachycen život od 60-tých let. Jsou zde vidět jak veřejné akce tak i záběry ze soukromí.Ze 60-tých, 70-tých a 80- tých let se přesuneme i do let nedávno minulých let 90-tých, kdy vtrhly do našich domácností již více rozšířené analogové kamery, které ukládaly své záznamy na magnetické pásky.I tyto záznamy nám poskytují úžasnou cestu do nedávné minulosti.Zachycují události a oživují vzpomínky na události nedávno minulé.
Proto neváhejte s digitalizací a přepisem vašich záznamů a budete překvapeni jaké poklady ukrývají.